Krasívuju děvušku? Jsme hotel a ne bordel!

V návaznosti na můj předchozí článek Siesta aneb jsme hotel nebo bordel píši o mé další zkušenosti, která mé vnitřní váhání CO vlastně jsme, jen umocnila. Pravda – tentokráte jsem za to mohla já a přísahám, že v mém podání se to už opakovat nebude. Nejen, že ve světle následujících událostí vypadám jako pokrytec, (no, vzhledem k tomu, že jsem posledně moralizovala a nyní jsem udělala to, co jsem udělala, jím opravdu jsem), ale mohu vám říct, že jsem se za vše řádně vytrestala sama. Ve stručnosti – to, že někteří hosté chodí na recepci s požadavkem, aby jim recepční zařídila „slečnu za peníze“ na pokoj, (pokud byste mne rovnou nemohla potěšit vy, slečno – to teda nemohla!), to je v hotelech normální. Alespoň tam, kde jsem zatím pracovala, se to dělo běžně. Jde o to, že do této doby má odpověď zněla vždy stejně: „Velmi se omlouvám, ale my tady tyhle věci neposkytujeme, ani nedomlouváme.“

Siesta aneb jsme hotel nebo bordel

Posledních pár dnů jsem se chystala k napsání článku, ve kterém bych tak trochu moralizovala, proč, jakožto slušný hotel na úrovni, nabízíme tzv.  SIESTU. To je možnost využít pokoj na čtyři hodiny za jednotnou zvýhodněnou cenu. Každému je asi hned jasné, k čemu jsou ty čtyři hodiny dobré. Byť samotný název značí odpočinek v průběhu dne, tato služba je pochopitelně jen zástěrka pro většinou přísně tajné milenecké schůzky. Respektive se mi ještě nestalo, že by jí využil jen jedinec samotný. Většinou za hostem mužského pohlaví cupitá slečna či žena tvářící se buď přehnaně netečně, jakože mně se to vůbec netýká, já tudy (kolem recepce) jdu ale opravdu úplně náhodou, raději ani nepozdravím! Nebo se naopak snaží působit až přehnaně suverénně, jakože vždyť to je přeci úplně normální trochu si zašpásovat za zády svého přítele/manžela, navíc v úterý v deset hodin ráno, o co jde?!

Cinderella with animal face

I guess I have to get used to it, but  I am always surprised how some people can prebend. During the day they behave like an important businessmen and at night they change into pigs. Such a little different Cinderella. Of course, they can not help it. Their excuse is alkohol. They don’t remember anything!

Popelka se zvířecí tváří

Asi bych si na to už mohla zvyknout, přesto mě vždy překvapí, jak se někteří lidé dokážou přetvařovat. V průběhu dne si hrají na vysoce ceněné a důležité podnikatele a v noci se z nich stávají slušně řečeno prasata. Taková Popelka naruby. Pochopitelně za to nemůžou. Omlouvá je alkohol. Oni si přece nic nepamatují!

Jde vidět, že děda nečte můj blog

Dnes byla u mě doma milá rodinná návštěva. Pochopitelně jí předcházel obrovský úklid a přípravy, aby působilo vše bezchybně. Jistě to znáte. Přišla babička s dědečkem z tatínkovi strany. Oba se celý život pohybovali ve školství. Jejich profese však nekončila na stupni učitelském, oba též zastávali funkci ředitele/ředitelky. Babička krátkodobě, zato dědeček dořediteloval až v důchodu. A možná ani tehdy ne. Někdy mám pocit, že člověka soudí podle svých nekompromisních měřítek a vysokých nároků, které, jako PAN ŘEDITEL, dodržoval celý život. Ve svém oboru byl uznávaný. Přísný, ale spravedlivý. Pro mnohé obdivovaný - což je pro nás, vnoučata, pořád. Občas je však těžké v jeho očích obstát. A to je pravděpodobně hlavní příčina, proč se během našich setkání často přeme. Nejde o nic vážného, je to jen takové pošťuchování, kdo s koho. Prostě potvrzujeme pravidlo - co se škádlívá, to se rádo mívá.

Receptionist is one of the most important people in the hotel

I just watched one very interesting educational video about services in our services, which prepared the Czech Television. They speak here about the prestige of the hotel consists of people who work in it. And one of the most important figures in the hotel scene is (for some surprisingly) just a receptionist.

Právě jsem zhlédla jedno velmi zajímavé vzdělávací video o službách v našich službách, jež připravila Česká televize. Mluví se zde o tom, že prestiž hotelu tvoří lidé, kteří v něm pracují. A jedna z nejdůležitějších postav této hotelové scény je (pro někoho překvapivě) právě recepční.  

Zombie na hotelu aneb Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka jinak

Tento víkend byli na hotelu ubytovaní (v rámci mezinárodní soutěže Leoše Janáčka) studenti z JAMU – z divadelní fakulty. Zastoupení bylo z celé Evropy. Měli jsme tu skupiny mladých lidí z Ruska, Slovinska, Polska, Rakouska, Finska, Itálie, Belgie, Německa, dokonce i ze Skotska! To, co jsem tu s nimi při svých nočních směnách zažívala, byste museli vidět. Obávám se, že mi ani neuvěříte!